Letošní rok je nějak v poklusu a ani nevím, zda jsem já pomalejší a nebo jestli všechno tak letí.
Poslední aktualizace byla o tom, že se naše miminka nyní už junioři rozutekla do nových domovů. Jejich pánečci nám posílají krásné maily, fotky a videa, ale těmto super zprávičkám bude patřit další aktualizace, která je již nezbytná.
Tématem této aktualizace je Con a Mia. Connie se pomalu vrátila na tréninky, kde jsem si myslela, že ji budu muset šetřit protože jako zasloužilá matka potřebuje zacházení v rukavičkách a opak byl pravdou. Con byla plná elánu a nadšení a náš první trénink v květnu u Martiny v Krumvíři byl o tom, že já jsem se rozkoukávala a získávala opět pomalu, ale velmi pomalu zase tu jiskru, kterou Con nikdy neztratila a já jsem jí nestačila.
Na trénink s námi jela Gína i Blackie a přijela se na nás podívat i Dixinka s paničkou Šárkou. Byl to super den, kdy jsem byla zničená víc jak všichni ostatní a Con měla pocit, že už zase žije tak, jak to má ráda.
Další akcí byly zkoušky Lucinky a Mii. Byly to zkoušky poslušnosti, které se konaly v Přerově. První zkouška byla ZZO konaná dne 28.5.2011 a druhá hned o týden později tedy 5.6.2011.
První zkouška byla pro Lucinku a Miu velmi náročná a to díky tomu, že jsem je nevarovala do čeho jdou v domnění, že mají dostatečně nachozeno na cvičáku a jsou to holky šikovné. Lucinka je zmatkař a panikaří, když může (asi po někom je
)) ) a tak jsem si naivně myslela, že když nebude vědět bude to lepší. Pršelo byla zima a nervy sehrály svou roli tak, že holky zkoušku sice udělaly, ale Lucka z toho vůbec dobrý pocit neměla. Několik fotek ZDE
Další zkoušku ZOP už Lucinka a Mia zvládaly bez problémů a zbytečné paniky. Bylo krásně, holky do toho daly vše , tak výsledek 95 bodů hodnocení výborně nás moc potěšil. Fotky najdete ZDE.
Dlouho jsme se těšily, dlouho jsme netrpělivě čekaly a konečně nadešel den D. 18.6.2011 jsme se setkaly po dlouhém roce s našimi kamarády a super lidičkami na dovolené ve Větřkovicích. Letos to bylo jiné v tom, že tábor pořádala Slávka Podmolová a také termín dovolené byl pro Větřkovice netypický a navíc jsme tam měly malou velkou posilu a to naši Blackie. (A jedna malá velmi potěšující zprávička ….. na tomto táboře byla velmi hojná účast plemene AUO . Doufám, že agiliťáků ausíků bude víc a víc.)
Trénovaly jsme pod taktovkou Martiny Konečné, volno a večery jsme si užívaly s kamarády z celé republiky a Blackie se seznamovala se svou novou rodinou. Con měla plno elánu a návrat na parkur zvládala podstatně lépe nežli já. Mám pocit, že čím déle běháme tím více jí zavazím a jsem nemotornější. Kolikrát mi přijde, že obě velmi toužebně očekáváme okamžik, kdy se chytnu a začnu běhat a bude to vypadat tak, že vím co dělám :o))
Lucinka s Miou se moc za ten týden zlepšily a já se pokusím dát dohromady nějaké jejich video, kde uvidíte co už všechno umí. Prozatím přidávám odkaz na fotky.
Díky Martině se holky podívaly i k ovcím paní Kynclové. V týdnu se na nás přijela podívat Jana s Gínou a omrknout, jak probíhají takové naše super dovolené. Myslím, že příští rok se k nám přidají.
Počasí nám přálo o zábavu bylo bohatě postaráno a tak týden utekl jako voda a nám nezbývá než doufat, že se ve Větřkovicích zase potkáme a že si to užijeme stejně báječně jako letos.
Z Větřkovic jsme jeli už bez Blackie, kterou si domů odvážela Jana a Radek. Blackie se bude věnovat pasení oveček, agility . Blackie zůstala také na Moravě a tak doufám, že se budeme pravidelně potkávat.
Já jsem se po dovolené vrátila do kruté reality a Lucinka s Miou si jely na dva týdny odpočinout domů než opět vyrazí na dva týdny agilitění s Marťou Konečnou a Martinem Nehybou. Tentokrát to bylo v areálu Jitřenka Žirovnice. Holky na dovolené chodily ráno a večer na tréninky a ve volném čase na procházky do lesa a k rybníku, kde si Mia vždy ráda zaplavala. Počasí v prvním týdnu bylo přes den fajn, v noci pravidelně pršelo a byly bouřky. Aby si Lucka i Mia odpočinuly jely jsme na víkend navštívit a povzbudit. V sobotu jsme je vzaly na oddechový výlet do Telče, kde byly nějaké trhy a akce. Milan je trochu dobrodružnější povahy a tak ho napadlo naložit nás všechny na loďku nedaleko od náměstí a vyzkoušet jak to naše psí holky zvládnou. Když pominu fakt, že ani jedna z nich loďku nikdy neviděla, že loďka byla pro 3 osoby a my jsme se tam nalodili všichni 4 včetně dvou fen a mého milovaného foťáčku a že na vodě plavalo kolem plno kačen…. Zbudou fakta. Okamžitě jsme měli nespočet fanoušků na břehu, nevím zda jen čekali jak to dopadne nebo zda přijímali i sázky. Po dvou záběrech do pádel naštěstí Milan usoudil, že nemá cenu obětovat všechny a část nás vyložil na břeh. Někteří fanoušci zklamaně odcházeli, protože na loďce zůstal jen Milan a David. Kluci si to užívali a bylo jim líto, že my jsme o tento zážitek ochuzeny a tak se pro klidnější část vyloděné posádky vrátili. Kdo by jste řekli, že se k nim opětovně nalodil? Pokud typujete rozumnou Con a mě musím Vás zklamat. Na loďku se vydala Mia a Lucinka. Fotky zde. Pak už vše probíhalo poklidně. David si v Telči koupil na památku dva kaktusy, Lucinka se vrátila na tábor, kde je čekal ještě týden tréninků a já jsem byla ráda, že vezu domů kromě rodiny i nevykoupaný foťák a že nebudeme večer jako doplněk zpráv v TV.
Druhý týden pro holky už tak ok nebyl. Jednak se změnila sestava lidí na táboře a Lucka tam byla v jejím věku jediná, jednak se zhoršilo počasí a také se o slovo hlásila únava. Přežily a tak jsem si říkala co by je tak potěšilo… Po denní pauze doma jsme jely opět na několik dní trénovat tentokrát k Martině Konečné do Krumvíře.
Lucinka byla unavená víc jako Mia, ale pořád se snažily a bojovaly aby se zlepšily. Já s Con mám letošní rok co se týká tréninků velmi nárazový a tak jsem si všechno užívala. Když jsme běhaly snažila jsem se chápat co se po mě chce ( ne vždy to tak dopadlo), a taky jsem měla možnost si zběhnout dva běhy s Miou. Taky se za námi přijeli podívat Navrátilovi a Dixinka. Je z ní už velká holka a se Šárkou trénují poslušnost a v Krumvíři si zkusily i tunel a kladinu. Fotky z těchto super dní jsou ZDE.
Poslední naše letošní dovolená byla rodinná dovolená v Chorvatsku. Nejvíce se na ni těšil Milan, který se tam jel potápět. Já jsem měla trochu obavy co Mia a Con řeknou na moře a jak se jim asi bude líbit to horko. Cestu jsme zvládli úspěšně. trajekt také a pak už to měl být klidný týden u vody, kterou holky milují…. Skutečnost byla následující: Vedro na padnutí cca 44 -47 stupňů ve stínu, Mia a Con se snažily vypít moře což se jim nepodařilo, ale podařilo se jim přivodit si střevní potíže. Za tři dny už to byla ta vytoužená , klidná dovolená, kdy obě pochopily, že moře se nepije, na procházky se chodí v noci a přes den se spí. Pro nás: Přes den u moře, kde bylo moc krásně, ale někteří se hned druhý den spálili, aby si také mohli zkusit slušivý o několik čísel větší neopren a i přes svůj handicap se plácat na lehátku ve vodě. Pro jiné 2x denně ponory na krásná místa, prostě dovolená se vším všudy. Naštěstí jsme ty vedra přežily a po týdnu jsme se opět vydali na fantastickou mnoha hodinou cestu autem, trajektem a dalším autem abych si na závěr řekla….. Všude dobře ve Větřkovicích nejlíp!!!